 |
 |
| | Úvod | Kdo jsme | Aktuality | Události | Rituály | Dokumenty | Fotogalerie | Odkazy | JSME LIDI, NE ČÍSLA - POVÍDÁME SI A DĚKUJEME | |
|
Vytvořit nový účet Zaslat zpět heslo |
Neštěstí vstoupilo mezi nás - Za Marcelou Tatarovou
V pátek 28. dubna 2006 ve večerních hodinách zahynula při dopravní nehodě ve věku 32 let naše kolegyně „piťačka“ Marcela Tatarová, duchovenská pracovnice Církve adventistů sedmého dne a manželka kazatele Pavla Tatara, který působil v Luži, Poličce, Chrudimi a Litomyšli. Při nehodě byli vážně zraněni kromě Pavla Tatara též oba jejich synové, dvouletý Štěpán a pětiletý Vítek.
 Máša Tatarová Budou to letos už tři roky. Vzpomínám na svou kamarádku, sestru v Kristu a blízkou spolupracovnici Marcelku Tatarovou. Vzpomínám i na tu páteční noc, kdy se mi donesla zpráva, že Marcelka zahynula - a my všichni doma jsme tomu nemohli uvěřit.  V tu dobu jsme byli už přeloženi z východních Čech do jihočeského Písku. Při cestě z Písku na Prahu projíždím kolem milínského hřbitova, kde Marcelka odpočívá. Mnohokrát jsem zabočil na hřbitovní parkoviště a šel k jejímu hrobu zavzpomínat, srovnat si v hlavě, co je opravdu důležité z pohledu věčnosti. Byli jsme blízcí spolupracovníci - nejdříve jsme se setkávali při práci s dětmi, později s mladými lidmi, a nakonec i v PITu; Tatarovi šli také po nás na sbor Luže a okolí. Prožili jsme spolu spoustu chvil souznění, kdy padne jiskra bratrské a sesterské lásky a my se radujeme, že máme jeden druhého, že nám jde o společnou věc a že můžeme sloužit. Prožili jsme také chvíle, kdy jsme na věci měli rozdílné názory a navzájem jsme se i zranili a někdy k sobě těžce hledali cestu. K jednomu takovému nedorozumění došlo mezi námi asi tři týdny před tou páteční nocí a já jsem dodnes Pánu Bohu vděčný, že jsme si s Marcelkou - nebo jak jsme říkali „s Mášou“ - mohli po mailu vše vyjasnit. V posledním mailu, který jsem od ní dostal, mi Máša napsala, že vše je mezi námi v naprostém pořádku, že mě vždycky vnímala jako svého blízkého kamaráda a bráchu. Jsem rád, že jsme se tímto rozešli „v nejlepším", a já do konce života budu za to laskavé rozloučení vděčný. Kéž bychom měli kolem sebe - pokud to je na nás - všechny věci „vyjasněné láskou“. Jak moc to pro mě dneska při vzpomínce na Marcelku znamená.  Častokrát si pouštím její poslední CD, které nahráli Tatarovi s českotřebovskou skupinou Přátelé, a těším se, že si společně zazpíváme, těším se na naše shledání. Kéž to tady všichni - nejen piťáci - doklepeme se ctí. S vděčnou vzpomínkou na Marcelku její kamarád, brácha v Kristu a spolubojovník Vašek Vondrášek kazatel Církve adventistů sedmého dne |
Připojte se k nám na sociální síti
 Kalendář
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
