Úvod - Psychosociální intervenční tým

Sebevraždy všedního dne: Co my na to?

Pod tímto názvem se 15. listopadu 2013 na Evangelické teologické fakultě konala čtvrtá mezioborová konference. Přinesla možnost sdílet citlivé téma a hovořit o něm bez předsudků.

Během setkání se všichni přítomní společně snažili naplnit tři hlavní cíle: Sdílet zkušenosti se sebevraždou a postoje vůči ní z pozic osobních, profesionálních, teoretických i z pozic společenství a společenských. Pojmenovat otázky a dilemata v tomto hodnotově obsazeném tématu. Připomenout a pojmenovat příslušnou míru osobní a společenské zodpovědnosti a solidarity.
V průběhu dopolední části si účastníci poslechli osobní výpovědi lidí, kterých se sebevražda nějakým způsobem dotkla.

Strojvedoucí vlaku, pod který skočil sebevrah, hovořil o tom, jak rychlá a nečekaná událost byla. Popsal, jak se v danou chvíli cítil, i to, za co všechno je jako profesionál zodpovědný. Drážní hasič mluvil o tom, jak se podílí na zásahu u sebevraždy. Uvedl, jak se při neštěstí stará o strojvedoucího, jak takové situace zvládá on i jeho mladší kolegové, na které následně dohlíží. Práci přiblížil na konkrétních příkladech ze své praxe. Maminka, jejíž patnáctiletá dcera spáchala sebevraždu, vyprávěla o tom, co osudovému okamžiku (ne)předcházelo – řekla, že do dnešní doby vůbec netuší, proč se její dcera rozhodla svůj život ukončit. Popsala co se dělo ve chvíli, kdy se o události dozvěděla a jakým způsobem jí byla věc sdělena. Novinář a zároveň cestující z vlaku, pod který skočil sebevrah, sdílel své zážitky a pocity. Uvažoval o odpovědnosti sebevrahů, rozpoutal diskuzi o černém humoru.

Výstup přednášejících byl následně reflektován v malých skupinkách vytvořených z řad posluchačů, kteří uvažovali nad otázkou: Co můžu jako účastník neštěstí udělat pro sebe, co pro druhé a proč, když se taková věc stane.
Pro hasiče a strojvůdce je důležité chovat se profesionálně, tedy dodržet předpisy a zajistit provoz; mít dobrou přípravu na další zásah, především mít možnost sdílet svou zkušenost a nebýt ve své situaci sám.
Pozůstalý by měl mít v situaci možnost být spolu se svými blízkými, rodinou nebo duchovním. Dále by s ním mělo být zacházeno důstojně, tedy nebýt lacině utěšován, mít možnost klidu, dostat potřebné informace. Také by měl mít možnost se svobodně rozhodnout, jak chce on sám svou situaci prožívat.
Pro novináře je setkání se sebevraždou především prací. Musí ji udělat včas a dobře. Jeho úkolem je, aby se o události mluvilo. Ale měl by se vyvarovat hyenismu a zachovat spíše informační hodnotu příspěvku.
Cestující potřebuje především praktické informace o jízdě. Může přispět tím, že o události mluví, může pomáhat.

V odpolední části konference se její účastníci snažili na téma podívat z nadhledu a hledali odpovědi na různé otázky, které se okolo sebevražd vyskytují. Seznámili se s možnostmi a poskytováním krizové intervence. Pracovníci integrovaného záchranného systému promluvili o přípravě a postupu při zásahu u sebevraždy; jako příklad uvedli svou zkušenost se dvěma různými událostmi. Teologický příspěvek nám představil případy sebevražd, které můžeme najít v Bibli. Relativizoval chápání sebevraždy jako smrtelného hříchu a představil dějinné pozadí vzniku tohoto přesvědčení.

Při společném přemýšlení o zásadních otázkách a dilematech společenských postojů k sebevraždě napadaly účastníky myšlenky, které často vycházely z pozice moci a svědčily tím o vnímání vlastní bezmoci tváří v tvář tématu:

-    Jestliže má člověk svobodnou možnost se zabít, má
záchranář jednat podle zákona a zabránit jeho úmyslu i fyzickou silou?
-    Musí strojvedoucí jednat vždy s chladným rozumem a zodpovědně vykonávat svou práci, anebo má mít možnost se v náročné situaci „zhroutit“? Má zdravotník jednat z pozice moci a dát truchlícímu pozůstalému utišující léky nebo mu může nechat jeho smutek prožít?
-    Vytratil se respekt a úcta k těm, kteří se rozhodli zemřít.
-    V České republice chybí komplexní péče o ty, co se o sebevraždu pokusili.
-    Církev by se měla omluvit za to, jaký zaujímala v minulosti postoj vůči sebevraždám.
-    A další…

V průběhu konference přítomní postupně zjišťovali, jak je téma stále široké a neprojednané. Nezazněly například hlasy těch, kteří se o sebevraždu pokusili nebo na ni zrovna myslí.
Konference neměla být pojata jako osamělý „výkřik do tmy“. Pořadatelé předpokládají, že budou nadále spolupracovat s lidmi, kteří se o problematiku zajímají. K tomu účelu slouží například skupina na sociální síti Facebook s názvem „Když se někdo rozhodne zemřít“. Výsledkem této spolupráce by měl být písemný materiál určený ke zvýšení vnímavosti nás všech k tématu sebevražd.

Kalendář