Úvod - Psychosociální intervenční tým

V nemocnicích se dál léčí a dál umírá

Včera na dětském zemřela malá Sárinka.

Umřela na přání rodičů na našem onkologickém oddělení, ne doma. Snažily jsme se vytvořit domácí podmínky. Snad se nám to dařilo. Rodiče byli spokojeni, a to pro nás bylo důležité.

V této těžké době a jejich těžké chvíli si i oni uvědomovali, jak je těžké skloubit nemocniční provoz a umírající dítě. Jsem pyšná, řekla jedna kolegyně, že se nám to podařilo.

Sárinku na poslední cestě doprovázeli rodiče - a tři sourozenci. Poslaly jsme rodiče domů, aby jim všem řekli, že Sárinka umřela, a nabídli jim rozloučení. Chtěli všichni přijet. A my jsme zvládly mít celou rodinu na oddělení. Bylo to se souhlasem lékaře, i když by tam správně asi ty děti neměly být. Byla jsem moc ráda, že dokázal vědomě překročit hranice a pak se k nim zase vrátit. A byl ochotný za to převzít zodpovědnost.

A naše největší vyznamenání? Všechny, co jsme byly ve službě, jsme se společně u lůžka loučily se Sárinkou. Chvíle ticha. A od rodičů zaznělo: „Bude se nám po vás stýskat.“

Zdravotní sestra, 26. března 2020

Kalendář