Úvod - Psychosociální intervenční tým

Koronavirus, komunita a přikázání

V naší řeholní komunitě se mě ptali, jestli seženu roušky. A tak jdu do lékárny, i když tuším, že nic neseženu. Nejsou ani ústenky ani dezinfekce. Na vitamíny a paralen se neptám, už tak se na mě dívá lékárnice, jako bych spadl z Marsu nebo vstal z hrobu bez tušení historických souvislostí. Vracím se s nepořízenou.

V komunitě na mě tlačí, abych přece donesl něco z nemocnice, prý jejich známí lékaři a sestry zásobili celou rodinu i přátele, donesli to z nemocnice. Hlavou mi běží otázka, zda mezi přikázání Desatera nepatří NEPOKRADEŠ. No ano, jenže: Kdo nekrade, okrádá přece vlastní rodinu či společenství, a je třeba něco udělat pro své bratry. Řeholní sestry také jistě něco dělají pro spolusestry.

Zjišťuji, že v nemocnicích se kradou roušky a dezinfekce tak, že se musejí zamykat. Takže jsem nakonec - díky tomu, že ostatní už pokradli - nepokradl. Všechno bylo pod zámkem anebo nebylo vůbec, čeká se na dodávky z Číny.

A tak si říkám, není to spíš o NEZABIJEŠ? Pokud zajistím komunitu či rodinu, je to fajn, budou na pár dní v bezpečí. Co když ale nebudou pomůcky pro zdravotníky, pro kolegy, kteří budou vystavení největšímu nebezpečí nákazy? Když ti nebudou mít dostatek roušek, dezinfekce atd., neohrozím tím své blízké ještě víc? Kdo zdravotníky nahradí?

Pokud budou nemocní bratři v komunitě, tak snad budou lidé, kteří se o ně postarají. Oni se ale o zdravotníky nepostarají. Tudíž jsem nakonec rád, že jsem neporušil hned dvě přikázání najednou. I když to bylo o fous!

A jak se postaraly řeholní sestry o spolusestry? Ušily roušky pro sebe a pro další – také pro nás - a dál ve velkém šijí roušky a pečují o nemocné i s nasazením vlastního života.

Zdravotní sestra a řeholník, 7. dubna 2020

Kalendář