 |
 |
| | Úvod | Kdo jsme | Aktuality | Události | Rituály | Dokumenty | Fotogalerie | Odkazy | JSME LIDI, NE ČÍSLA - POVÍDÁME SI A DĚKUJEME | |
|
Vytvořit nový účet Zaslat zpět heslo |
Sestra v záloze
„Nemocnice bude pravděpodobně potřebovat pomoc těch akademiků, kteří jsou zároveň zdravotníky, ozve se vám,“ oznámila děkanka na jedné z posledních kontaktních porad katedry.
„Chudáci zdravotníci,“ řekla moje kolegyně nezdravotnice při obědě (to už jsme seděly každá u jiného stolu), „to musí být hrozné být takto vystaven nebezpečí!“ „Proč hrozné,“ namítla la jsem, „je to přece naše práce. Je to samozřejmé. Já jsem hrdá, že můžu pomoct.“ A v duchu jsem chápala muže, kteří jdou dobrovolně a s odhodláním do války, i Čapkovu Matku, když říká svému synovi:„Jdi!“
Když přišel dotaz z nemocnice, kdo z nás by šel pomoct, s dodatkem, že je to dobrovolné, bez váhání jsem se přihlásila. Nemocnici dobře znám. I když už pracuji dlouho na fakultě, je stále pořád tak trochu moje. A tak čekám…
A při tom čekání najednou, kde se vzal, tu se vzal, zazní rýpavý vnitřní hlas: „Tak ty ses, přihlásila, jo? A myslela jsi při tom na svoji rodinu, na svoje rodiče? Vždyť tchánovi je skoro devadesát a tvé matce skoro osmdesát. Vždyť patří do té nejohroženější skupiny! Na to jsi nemyslela? Co když někde něco chytíš a nakazíš je? To chceš? Chceš je vystavit takovému riziku? A co ty? Je ti 58! Vždyť už pomalu patříš taky do rizikové skupiny. Co když onemocníš ty sama? To už jsi zapomněla, jak jsi myslela, že umřeš, když jsi před dvěma lety chytla tu strašnou chřipku? A když budeš nemocná, kdo se postará o rodinu?
A ty jako sestra? Vždyť u lůžka jsi nebyla nejméně 10 let. Co myslíš, že ještě umíš? Netroufáš si příliš? Netrpíš náhodou velkým sesterským syndromem? Myslíš si, že ty to zachráníš? Neměla bys to nechat mladším? Co tvoje záda? Ohneš se k lůžku a už se nenarovnáš. A budeš na to vůbec vidět? Doma máš brýle v každém pokoji, protože si bez nich nepřečteš už ani titulky v novinách. Jak to asi budeš dělat v nemocnici? Koupíš si šňůrku na krk? A co když budeš muset do skafandru? Dovedeš si to vůbec představit? Za chvíli se ti v něm začne dělat mdlo a budeš se dusit, jak tě znám. A čůrat budeš potřebovat už po půl hodině. Ti to s tebou tedy vyhrají….
Neměla bys být radši doma, šít roušky a péct sestrám mazance?“
Hůůůůššš! Jedeš! Ať už tě neslyším, mizero!Eva, dětská sestra a akademická pracovnice, 8. dubna 2020
|
Připojte se k nám na sociální síti
 Kalendář
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
