Úvod - Psychosociální intervenční tým

Morové rány a slib

Jako každý rok i letos se někteří z nás chystají na pouť na Svatý Kopeček u Olomouce. Tradice od roku 1715. Jedná se o slib.
Pamětní listina z 28. září 1715, kterou podepsali tehdejší představitelé obce, byla napsána „k památce všem obyvatelům budoucím v dobrou památku a uvarování všeho zlého“.

Asi nám moc neřeknou funkce jako purkmistr a proč byli dva. Nevím, jaký byl rozdíl mezi rychtářem a obecním rychtářem. Rozumím ale, že listina připomíná slib a naši zodpovědnost za jeho dodržení: „A tak já písař prostý a málo učený, všechny obyvatele nynější i také budoucí v ochranu Boží a ochranu Panny Marie poroučím a za to všech společně prosím, aby Boha všemohoucího v paměti měli a tento slib a závazek Bohu učiněný na věky nezapomněli.“

Na mor zemřelo v naší malé obci 28 lidí. Možná horší než smrt byla představa o nákaze a dodržování hygienických předpisů: „Syn otce, otec syna, matka dceru, dcera matku, bratr bratra, sestra sestru, soused souseda navštíviti, tím méně ke hrobu sprovoditi nesměl.“

Byli pochováváni za vsí v místě, kterému se dodnes říká „krchůvek“. Pochovával je hrobník? A jak se před morem chránil? Představuji si bezmoc přeživších. „A tak toho času sousedé a obyvatelé obce byli postaveni v tak velkém zármutku, strachu smrti a nakažení rány morové. Kdy ráno neb večer jsme spolu mluvili a smutný hlas slyšeli, sešli jsme se a radu udělali.“

Dali slib za sebe i za budoucí obyvatele o každoročním putování v posvátná místa. Jejich víra nebyla podmíněna vyslyšením prosby: „Ač my toho, aby nás Bůh uslyšeti ráčil, mluviti nesmíme, ale to všichni dosvědčiti pod dobrým svědomím můžeme, že od tohoto času žádný víc tím nakažením z tohoto světa neodešel.“

Krchůvek je dodnes pietním místem plným pokoje a smíření. Nestojí u kapličky, která byla postavena o pět let později uprostřed obce. Vede k němu polní cesta.

Loni jsme ji osázeli stromky. Kopali jsme jámy pro kořeny, zasypávali stromky hlínou, stěžovali si na sucho a ve velkém nosili vodu. Dospělí, mladí i starší děti. Malé běhaly kolem. Z dnešního pohledu pohodová doba.

A mne napadá, jaká je dnes naše víra?

Jana, speciální pedagožka, 6. dubna 2020

Kalendář