Úvod - Psychosociální intervenční tým

U nás na faře ve 2+1

Mým snem už od dob studia teologie nebyla „úrodná fara v Polabí“, jak říkával můj, dnes již zvěčnělý kolega. Naopak mě oslovovalo hnutí dělnických kněží, které vzniklo ve 30. letech 20. století ve Francii. Ne že bych chtěl stát osm hodin u pásu. Spíš jsem se chtěl uživit jinak než jako klasický farář na plný úvazek s kostelem a farou. Setkávat se s lidmi, kteří mnohdy ani netuší, že Velikonoce mají něco společného s křesťanstvím, a kteří duchovního znají jen ze Švejka v podobě feldkuráta Katze.

Toto se mi záhy splnilo. Jak řekl Oscar Wilde Když nás chtějí bohové potrestat, vyslyší naše modlitby. Místo sepisování nedělního kázání jsem často řešil spíše existenční než existenciální problémy. Navíc v církvi, ve které sloužím, máme ledva tři obyvatelné fary, takže i kdybych se tloukl do hlavy za své mladické odmítání stálosti a zakotvení, nešlo by s tím nic moc dělat. A tak jsem ve „skorofinále“ skončil v Praze v pronajatém 2+1. Před epidemií Covid-19 to v zásadě nijak nevadilo. Jsa kavárenským povalečem, setkával jsem se s lidmi po kavárnách, kde jsme řešili běžnou agendu od přípravy na svatbu, přes zpovídání, až po běžné sdílení. Jen na bohoslužby jsme se většinou scházeli v kapli, občas po bytech. Vyhlášením karantény toto padlo. A tak místo vysedávání po restauračních zařízeních a pravidelných bohoslužbách v kapli sdílíme se ženou a dospívající dcerou našich necelých 50 m2 a řešíme, jak si zajistit v rámci home-office soukromí na telefonování, videokonference atp. Považuju za velký úspěch, že jsme si zatím vzájemně nevyškrábali oči. Trávíme spolu tolik času jako nikdy od dob, co se holky nastěhovaly. A výše zmíněný domácí úřad pohodě také nepřispívá. Zrovna, když píšu tento text, nevlastní dcera vedle špačkuje nad zadáním z Křesťanské výchovy.

Jak fungujeme jako společenství v této době? Ve chvíli, kdy není možné se osobně setkávat, začali jsme víc využívat distanční komunikaci. S farníky si voláme, píšeme, v mailu jim občas posílám kázání, většinou cizí, protože jsem je za ta léta strávená s nimi přesvědčil o tom, že líp jim opravím telefon, než bych je obohatil svým kázáním. Také sdílíme příspěvky na Knize tváří (neboli facebooku) a v neděli místo bohoslužby máme biblickou hodinu po Skype, kde rozebíráme společně biblické texty, připadající na danou neděli. Posluchači se proměnili. Připojili se lidé, kteří z nejrůznějších důvodů nedocházejí na pravidelné bohoslužby. A jiní, zpravidla tvořící pevné jádro, zápasí s finesami elektronické komunikace natolik, že jsou mimo.

Těším se, až karanténa skončí, a my se budeme zase pravidelně scházet. Zároveň doufám, že si i něco z této doby přeneseme. Byť třeba jen ty biblické po Skype. Dlouhá léta jsme totiž přemýšleli, jak je dělat, a teď se nám to konečně povedlo.

Marek Bendy, starokatolický duchovní, 7. dubna 2020

Kalendář