Úvod - Psychosociální intervenční tým

U nás ve sboru

Patřím mezi ohrožené druhy, protože jsem 70+. Jsem křesťanka a tato současná situace nám starším leccos ubírá a leccos přináší. Zjišťujeme, jak nás naše děti vnímají s láskou. Vnoučata nás nabádají ke zvýšené hygieně, protože - až „ta hygiena skončí“ - budeme jim zase moci upéct bábovku. Je to milé a posilující. Šijeme roušky, abychom byli něco platní, Přesto nám chybí kontakt s našimi bratry a sestrami ze sboru.

Míváme každé pondělí tzv. kavárničku, kde se scházíme. Náš pan farář pro nás vymyslel kontakt přes počítač. Ten máme skoro všichni doma, ale musíme k němu mít vnuky, kteří nám s ním pomohou. A to teď nejde. Pan farář se toho ujal. Slíbil, že nás na dálku naučí, jak se můžeme společně připojit do videokavárničky. A povedlo se. V pondělí tedy máme možnost prožívat společenství nad Biblí a se zpěvníkem. O Velikonocích na Velký pátek jsme měli čtené pašije, ve kterých jsme vystupovali i my, členové sboru. A na Velikonoční neděli společné bohoslužby. Je to super.

Za to, že se to povedlo, děkujeme nejen našemu faráři a vikáři, ale hlavně tomu, kdo nad námi stojí a opatruje nás. Jsme v Božích rukou a to vnímáme teď daleko intenzivněji než kdy jindy. Děkujeme našim doktorům, sestřičkám, hasičům, policistům, vojákům a všem, kteří pomáhají. Uvědomujeme si, jak jsou stateční, a myslíme na ně v modlitbách.

Helena, členka poděbradského sboru ČCE, 14. dubna 2020

Kalendář